S ministerstvem školství nenašli společnou řeč
Vznik asociace koresponduje s tragickou událostí ve škole ve Žďáru nad Sázavou, kde tehdy zaútočila psychicky nemocná žena a zabila jednoho z žáků. „To, spolu s růstem frekvence nejrůznějších útoků ve školách v zahraničí , tehdy vedlo Karlovarský kraj, kde nyní asociace sídlí, k tomu, že se rozhodl na oblast bezpečnosti škol více soustředit. Už v předchozích letech jsme se otázce bezpečnosti škol věnovali a v rámci karlovarského projektu jsme připravili metodiku, jak přistupovat k bezpečnosti škol, a ve spolupráci s ním udělali audit zhruba dvaceti středních škol. Začali jsme také spolupracovat s panem JUDr. Tomášem Koníčkem, odborníkem na tuto oblast, který tehdy pracoval v odboru prevence kriminality ministerstva vnitra,“ vzpomíná prezident asociace Libor Sladký.
Upozorňuje, že se asociace nezaměřuje primárně na oblast ochrany majetku, ale zejména na oblast ochrany lidí. „Neřešíme v prvním plánu ochranu školy v sobotu odpoledne, kdy v ní nikdo není a kdy ji nějací zloději vykradou. Naším hlavním cílem je nastavit systém tak, aby byla chráněna v době, kdy jsou v ní žáci, učitelé a další lidé,“ zdůrazňuje.
Asociace se snaží předávat „měkké dovednosti“ směřující k bezpečnosti škol a bezpečnosti ve škole a z velké části je poskytují školám zdarma díky projektům právě ministerstva vnitra. Na dotaz UN L. Sladký poznamenává, že svou práci asociace staví na kontaktu s ministerstvem vnitra i proto, že s ministerstvem školství bohužel nenašla společnou řeč. „Podle mých zkušeností ministerstvo školství nebralo dlouho toto téma jako problém, který by mělo řešit. A situace se podle mých zkušeností za posledních pět šest let nezměnila,“ konstatuje.
Na druhou stranu potvrzuje, že je to oblast, o kterou se z větší části stará zřizovatel, tedy obce a kraje, jež v oblasti řízení bezpečnosti spadají právě pod ministerstvo vnitra. Nicméně poznamenává, že si ministerstvo školství nechalo před časem zpracovat průzkum týkající se bezpečnosti ve školách a odpovědi ředitelů by se prý daly shrnout do prohlášení, že to není tak zlé. „A obávám se, že se s tím ministerstvo školství spokojilo,“ říká L. Sladký s tím, že pocit bezpečí a reálný stav věcí jsou často dvě rozdílné věci.
„Pocit bezpečí je hodně subjektivní záležitost. Když se v okolí mého bydliště dlouho nic nestane, mohu se cítit bezpečně. Jakmile se ale ve stejné lokalitě stane vražda, o které se všude píše, pocit bezpečí rychle mizí, navzdory tomu, že je rychle vyřešena, pachatel zadržen, navzdory tomu, že se třeba jednalo o vysloveně cílený osobní útok s rodinným pozadím,“ vysvětluje.
Prezident asociace říká, že sice sdružují skupinu škol, není ale jejich záměrem vytvářet velké společenství. „Nechtěli jsme se zařadit do dlouhé fronty asociací, které přesvědčují ředitele škol, jak jsou důležité, aby od nich získal y nějaké příspěvky. A každý ví, kolik nejrůznějších asociací ve školství existuje,“ říká L. Sladký. Jejich hlavní aktivitou je nabízet preventistům, školám i jejich zřizovatelům povětšinou bezplatně programy a projekty zaměřené na bezpečí ve školách. Něco je hrazené z už zmíněných programů ministerstva vnitra, některé jsou placeny z prostředků asociace, které získává další činností, ale i od sponzorů.
Ilustrační foto: FREEPIK
Bývalí žáci, agresivní rodiče
Školám hrozí nebezpečí většinou od (bývalých) žáků, ti bývají nejčastěji ozbrojeným útočníkem. Učitelé se dostávají někdy do konfliktu s agresivními rodiči, zapomínat se nesmí ani na hrozbu vysloveně teroristického útoku, kdy si člověk pro cíl svého útoku vybere školu právě proto, že jde o relativně nechráněný cíl , a protože má jistotu, že takový akt bude široce medializován, že se díky takovému skutku hodně zviditelní. „Jeho cíle mohou být různé – politické, náboženské… Jistě, školy si říkají, že to se jim u nás přece stát nemůže. Ano, pravděpodobnost je nízká, asi více jsou namístě obavy škol vyprofilovaných, třeba zřizovaných některými náboženskými organizacemi. Ale prostě se na to nesmíme spolehnout,“ upozorňuje L. Sladký.
Konstatuje, že existují rizika, na která jsou školy dobře připraveny. Jejich povinností je třeba zpracovat pravidla pro případ požáru, jsou obvykle v relativně pravidelném kontaktu s místními požárníky, organizují setkávání i jakási cvičení.
Podobně kvalitně je většinou zajištěna oblast primární prevence – tedy rizika pro žáky související s drogami, se šikanou, pochopitelně s kyberšikanou a s nebezpečím skrývajícím se ve virtuálním světě. „Oblast primární prevence je z mého pohledu ve školství zpracována výborně,“ chválí L. Sladký. Upozorňuje ale, že zárodky možných útoků zejména ze strany žáků se leckdy dohledají v probíhající kyberšikaně.
„I u nás na Karlovarsku jsme podobný případ zaznamenali. Jednalo se o chlapce, který byl delší dobu prostřednictvím virtuálního prostoru šikanován, což vedlo k tomu, že se z něho stal agresor a ty, kteří na něho útočili prostřednictvím internetu, napadl fyzicky. To jsou situace, které musí řešit i psycholog, proto ho v našem týmu také máme,“ vysvětluje L. Sladký.
Upozorňuje na anketu, kterou asociace oslovila na 600 škol. V rámci ní zjišťovali mínění samotných škol o vlastní připravenosti na agresi, kterou do škol vnášejí žáci a jejich rodiče. Z ankety pak podle L. Sladkého vyplynulo, že řada škol na tento problém není připravena, že nemá nastaveny mechanismy, které by takové krizové situaci mohly předejít.