Turbulentní události posledních měsíců mohou zafungovat jako spouštěč radikalizace, který může vést v extrémních fázích až k násilnému činu, varuje expertka na extremismus Barbora Vegrichtová v souvislosti se středeční střelbou v Bratislavě. Možným terčem útoků se podle ní mohou stát také emancipované ženy a hrozbou může být i skupina takzvaných incelů.
Policie se v souvislosti s bratislavskou střelbou zabývá manifestem, který se před vraždou objevil na sociálních sítích a vyzýval k násilí vůči homosexuálům a Židům. Jak velká hrozba jsou útoky vůči LGBTQ+ menšině a jak velká je to hrozba do budoucna, vzhledem k stále větší radikalizaci a polarizaci společnosti?
Útoky na LGBTQ+ komunitu mají velmi často povahu verbální agrese ve formě urážek, dehonestace, zesměšňování či dokonce vyhrožování. Toto se opět děje z větší části v kyberprostoru, ale může se jednat i o případy fyzického napadení nebo jiných projevů nenávisti, například během veřejných shromáždění nebo pochodů.
Rozhodně nelze tuto hrozbu podceňovat. Některé z názorů, diskriminujících a ohrožujících LGBTQ+ komunitu, pronikají i do společenského mainstreamu, veřejných debat a politických rozprav. V dlouhodobém kontextu, spolu s dalšími společenskými a bezpečnostními problémy, by tyto tendence mohly vést k růstu intolerance a případně i předsudečnému násilí a konfliktům.
Proč jsou Židé i v dnešní době pořád terčem nenávisti?
Nenávist vůči židovskému obyvatelstvu má v extremistických kruzích pevné kořeny. Neonacisté a podobně orientované skupiny iracionálně obviňují Židy z podílu na společenských a ekonomických problémech v historii i v současnosti.
Některé výroky na adresu Židů a židovské kultury jsou nedílnou součástí extremistické rétoriky a propagandy. Velmi často vycházejí z tradičních protižidovských předsudků a sociálních stereotypů. Tyto nepřátelské postoje se umocnily zejména v období pandemie covid-19 a výrazným způsobem ji napomáhají šířit sociální sítě, které extremisté a jejich sympatizanti intenzivně využívají.
Online prostor slouží v tomto případě jako platforma ke zveřejňování a šíření antisemitských názorů a současně rozmanitých konspiračních teorií o židovském spiknutí. Těmito postoji extremisté a jejich přívrženci ospravedlňují násilí vůči představitelům této skupiny obyvatel a posilují vlastní soudržnost a přesvědčení.
Myslíte, že podobných útoků bude do budoucna přibývat, třeba i v Česku?
To je velmi těžké předvídat. Společenská a bezpečnostní situace je vždy významným faktorem ovlivňujícím radikalizaci jednotlivců či dokonce skupin. Turbulentní události posledních měsíců mohou zafungovat jako iniciační mechanismus radikalizačního procesu, který může vést v extrémních fázích až k násilnému činu.
Rychlý rozvoj informačních a komunikačních technologií a snadný přístup k informacím usnadňují extremistům šíření nenávistných myšlenek a dávají prostor k nabírání nových členů. Domnívám se, že ani Česká republika není imunní vůči těmto procesům a je proto důležité věnovat pozornost monitorování těchto projevů a především systémové a rozsáhlé prevenci a osvětě.
Varovné signály existovaly
Podle informací vrah na Twitteru zveřejnil fotku s popisem ‚už jsem se rozhodl‘. Lze se tedy domnívat, že existovaly signály, že něco chystá. Proč se tak často ignorují?
Pro tuto chvíli ještě není dostatek informací, ale dá se důvodně předpokládat, že tomuto činu předcházela určitá radikalizační fáze a příprava. Toto dokladuje i manifest pachatele a jeho aktivity na sociálních sítích. U případů podobného druhu registrovaných v zahraničí tento modus operandi není žádnou výjimkou.
V USA podobní vrazi často chtějí slávu a mediální pozornost. U nás je to přece jenom ojedinělejší, ale je správné, když se zobrazí vrahova tvář, jméno?
Zvýšená medializace je skutečně trochu riziková. Může vést k velmi nebezpečnému fenoménu, který se nazývá copycat effect, tedy o jistou formu kopírování těchto činů nebo napodobování pachatele. V některých státech bezpečnostní složky a odborná komunita doporučují médiím nezveřejňovat tvář vrah a podrobné detaily násilného skutku.
Takové informace pak mohou sloužit jako jistý scénář pro další následovníky. Pachatelé těchto činů mohou být extremistickou scénou glorifikováni a dávání za vzor. Na sociálních sítích jsou někdy tito vrazi svými podporovateli označování jako svatí a stávají se součástí jakého osobnostního kultu. To může být velmi rizikové.
Na jaké další skupiny se extremisté zaměřují?
Ten výčet by byl velmi dlouhý. Každá z extremistických organizací či ideologických proudů má svého definovaného nepřítele. Prostřednictvím propracované a mnohdy sofistikované rétoriky extremisté legitimizují útoky na představitele různorodých menšin, ale třeba i politických představitelů nebo příslušníků bezpečnostního aparátu.
Pokud hovoříme o pravicovém extremismu, tak nenáviděnými a napadanými skupinami ve společnosti jsou často migranti, etnické a národnostní menšiny, lidé s odlišnou sexuální orientací, ale i bezdomovci či lidé mentálně nebo fyzicky postižení. Pochopitelně cílem útoku mohou být i jednotlivci či skupiny, které nesouhlasí s jejich názory a ideologií. Klíčovým východiskem neonacistů je rasistické vidění světa, které se promítá do symboliky, jež užívají, a do výroků, které šíří.
V některých extremistických subkulturách dokonce panuje přesvědčení, že takzvaně rasově přijatelných je pouze devět procent světové populace. Jedná se o velmi nebezpečné a fanatické názory, které jsou často součástí extremistické komunikace na sociálních sítích.
Mohou se terčem útoků z nenávisti stát v našich podmínkách i ženy?
Samozřejmě. Ve vybraných extremistických skupinách či jiných hybridních hnutí se mohou i ženy stát terčem nenávisti či násilí. Zejména v online prostoru již existují skupiny, které se vzájemné utvrzují v nevraživosti vůči ženám z rozmanitých důvodů. Svoji roli mohou sehrávat i různé konzervativní komunity nebo náboženské přesvědčení.
Objektem útoku se mohou stát ženy pro svoji emancipaci, feministické aktivity nebo boj za genderovou rovnoprávnost.
Podle amerických tajných služeb jsou v USA stále větší hrozbou incelové. Můžete krátce popsat, o jakou skupinu jde?
Incelové jsou jedním z hnutí, které se soustřeďuje na násilí na ženách. Tvoří je především muži, kteří nejsou schopni navázat milostný či sexuální vztah, což je příčinou jejich frustrace a následné agresivity. Ze své situace obviňují společnost, která je, dle nich povrchní a pokrytecká a orientuje se jen na fyzickou krásu.
Ženám pak vyčítají, že jsou prospěchářské a promiskuitní a vybírají si pouze sociálně úspěšné a atraktivní muže. V těchto přesvědčeních se často utvrzují na sociálních sítích a povzbuzují se ke spáchání masových vražd.
Incelová hnutí skutečně působí zejména na americkém kontinentě, ale v posledních letech se jejich vliv rozšiřuje i do dalších zemí. Jisté signály byly zaregistrovány i v České republice a na Slovensku. Jejich odhalení ovšem není jednoduché vzhledem k anonymitě internetového prostředí. V USA a Kanadě se v souvislosti s incelovým hnutím hovoří dokonce jako o jisté formě misogynního terorismu.
V předchozím rozhovoru pro magazín Víkend jste uvedla, že za radikalizací je často sexuální frustrace. Proč zrovna ta je takový katalyzátor? Jakou roli hraje v souvislosti s nenávistí k LGBTQ+ komunitě?
Faktory vedoucí k extrémnímu mohou být různorodé. Sexuální frustrace anebo krize sexuální identity může být jedním z významných spouštěčů, a to zejména u dospívajících a mladé generace obecně.
Společenská izolace v průběhu covidové pandemie, neschopnost navázat vztah nebo zklamání v lásce se může stát zdrojem zloby, pocitů křivdy či pocitů bezpráví. U vybraných jedinců to může vést, spolu s dalšími faktory až k projevům nenávisti či násilí.
LGBTQ+ komunita je snadným terčem vzhledem k tomu, že se o této komunitě více hovoří a je také vystavena kritice a osočování ze strany netolerantní či konzervativní části společnosti či veřejně působících osob.
Jak často jsou za podobnými útoky pachatelé s poruchami osobnosti, třeba narcistní poruchy? Co mají pachatelé podobných činů společného?
Je velmi složité vytvářet nějaký univerzální profil pachatele. Srovnáním analogických případů docházejí bezpečnostní experti k závěru, že se jedná zejména o mladé muže. Nelze ovšem vyloučit, že se takového nemůže dopustit i žena.
Duševní problémy zde sehrávají roli, ale nemusí se nutně jednat o duševní onemocnění. Pachatelé násilných extremisticky motivovaných činů jsou zpravidla ovlivněni určitou ideologií, propagandou, spikleneckými teoriemi a na takový čin se mohou připravovat poměrně dlouho.
Pokud hovoříme o takzvaných osamělých útočnících, tito se většinou radikalizují v izolaci prostřednictvím internetu. Jedná se zpravidla o introvertní jedince, uzavřené, méně společenské, často trpící určitými frustracemi, osobními a rodinnými problémy, negativními zkušenostmi spojenými s různými neúspěchy v životě, oběti šikany apod.
Je proto více než žádoucí nepodceňovat psychické zdraví nejen mladé generace a celé společnosti, budovat přiměřenou míru odolnosti vůči stresu a zátěži a nezapomínat na prevenci obecně.
doc. PhDr. Barbora Vegrichtová, Ph.D., MBA
doc. PhDr. Barbora Vegrichtová, Ph.D., MBA
- Bezpečnostní konzultantka, jejím cílem je zvýšit povědomí o problematice terorismu, radikalizace a kriminalitě gangů.
- Vystudovala Policejní akademie ČR v Praze a Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Speciální pedagogika.
- Téměř 20 let působila u Policie ČR, věnovala se drogové problematice, posléze na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) extremismu a terorismu.
- Je pedagogická a akademická pracovnice Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze.
- Je členkou České kriminologické společnosti.
- Napsala knihy Hrozba radikalizace (2019), Gangy (2017), Symbolika kriminálního tetování (2016) nebo Propagační metody politického extremismu (2014).