Celý článek v PDF ke stažení zde: ClanekUN
Řada škol není na bezpečnostní rizika připravena
Pocit bezpečí ve škole vychází často i z přesvědčení, že se nic stát nemůže, že pravděpodobnost například ozbrojeného útoku je limitně malá. Jestliže je v České republice bezmála sedmadvacet tisíc škol a školských zařízení, proč by se něco mělo stát „právě v naší škole“? Libor Sladký, prezident Asociace bezpečná škola, poznamenává, že právě toto přesvědčení vede často k zanedbání bezpečnostních pravidel, k podcenění potřeby bezpečnost řešit.
Atmosféra bezpečnosti ve společnosti se nezlepšuje, právě naopak. „I školy začínají chápat, že je nutné otázku bezpečnosti řešit, a hledají cesty. Problém je, že za posledních třicet let se na velké části škol úplně rozpadla oblast bezpečnostních prvků. Školy se tzv. otevřely veřejnosti. Nejde jen o otevřenější komunikaci s rodiči a s okolní společností, ony se otevřely i fyzicky. Z řady škol se staly prostě ‚průchoďáky‘, kam si zajde, kdo chce, a je těžké rozpoznat, kdo tam v dané chvíli patří, a kdo ne,“ upozorňuje L. Sladký.
Tvrdí, že některé školy neumí rodičům říct, že nemohou do školy přijít, kdy se jim zlíbí, že je pro ně škola otevřena v rámci konzultačních hodin nebo po konkrétní domluvě s učitelem. Je to podle něho i změnou pohledu na učňovské obory v průběhu času. Poznamenává, že zatímco ještě před revolucí byly zejména některé učňovské obory v podstatě výběrové a jejich žáci museli vykazovat kvalitní výsledky, po roce 1989 vznikla řada středních škol krajských i soukromých, přitom dětí ubylo. V současnosti navíc není o učňovské obory zájem, školy se žákům podbízejí.
„Jeden ředitel mi řekl, že k němu do školy nechodí žáci, ale klienti, a že s klientem se pracuje jinak než s žákem,“ krčí rameny L. Sladký. Ve školách se kvůli těmto skutečnostem rozpadl režim, což má výrazný vliv na možnost školy vytvořit dobré podmínky pro zajištění bezpečnosti.
V podstatě totéž platí podle něho i pro školy základní. „Rodiče leckdy považují za samozřejmé, že své dítě v průběhu celé první třídy budou doprovázet až do třídy, a školy jsou v tom leckde benevolentní. Kritika tohoto pohledu na věc není namířena proti rodičům, ani proti škole. Je to jen upozornění na to, že pokud by někdo plánoval útok na školu, vybere si takový objekt a takový čas, kdy je v budově zmatek, nepřehledno,“ vysvětluje prezident asociace.
Ilustrační foto: FREEPIK
Musíme se mít na pozoru
Mohlo by se zdát, že jde vlastně o akademickou debatu nad problémy, které u nás neexistují, které ještě naše hranice nepřekročily. Objevují se ale čím dál blíž. Jen namátkou – řada útoků ve školách ve Spojených státech, ve Francii, v Německu, vzpomeňte na severoosetský Beslan z roku 2004 nebo letošní Perm nebo Kazaň v Rusku, před dvěma roky přišla zpráva i z Vrůtek na Slovensku…
„Ale nemyslete si, že u nás se nic neděje. Jen se o tom tolik nepíše, a je to dobře. Kromě tragédie ve Žďáru nad Sázavou evidujeme útoky ve škole z jižních Čech, z Plzeňska, nedávno ze Středočeského kraje, z Příbrami…,“ upozorňuje L. Sladký. Navzdory tomu, že se Česká republika označuje za bezpečný stát, i policie neformuluje problém, zda se k nám podobné útoky dostanou, ale kdy k nim dojde. „Samozřejmě, nevíme, kdy se něco takového stane, ale prostě musíme na to být připraveni, abychom byli schopni efektivně reagovat,“ konstatuje. A v tom jsou podle něho rezervy. Právě příbramský příběh je podle L. Sladkého „ukázkový“. Čtrnáctiletý žák se na svůj plánovaný útok pečlivě připravil a událost je podle prezidenta asociace dokladem toho, že problém může nastat kdykoliv a kdekoliv.